Přirozené a snadné otužování dětí

Letošní jarní prázdniny dohání zima své resty a my se nestačíme divit. Nás zastihly mrazy na dovolené na lyžích. První den bylo -17 °C a na sjezdovce dost větrno. Já nesu zimu nejhůře z rodiny, přiznávám, takže já byla dost zmrzlá – nohy jsem po hodině vůbec necítila. Když na to teď vzpomínám, musím se smát, hlavně jízdám na vleku. Já a dcera Karolína (které se více nechtělo, než že by jí byla zima) jsme dosti propadaly trudomyslnosti. Naši chlapi vylepšovali skóre svojí dobrou náladou a vtípky. Oba dva jezdili s odhalenou tváří. Trochu jsem se bála, aby neměl syn omrzliny – měl dost červené tváře. Večer mu ale zase hezky vybledly. Fotka je až z druhého dne, ten první jsem odmítala vytáhnout ruce z rukavic, když jsem nemusela.

Tato zkušenost pro mě byla ukázka toho, že otužování má smysl. A to i v případě, že maminka je dost zimomřivá. Syn chodí už druhý rok do lesní školky, kde jsou venku za každkého počasí. Navíc obě naše děti spaly každý den venku celoročně do doby, dokud se vešly do kočáru (cca 4 roky) a dokud přes den spaly. Určitě to má velký vliv na jejich termoregulaci a odolnost kůže proti chladu.

Já mám v tomto ohledu co dohánět. Od malička jsem slýchala věty typu: „V žádném případě ti nesmí být zima na nohy a na záda.“ Já si to poctivě hlídala a teď všichni doma chodí v tričku a třeba i bosí a já mám dva svetry a troje ponožky.

Děti jsem sice neotužovala sprchováním studenou vodou, ale myslím, že i naší metodou jsou otužilé dost. Chvilku mi bohužel trvalo, že dcera nepotřebuje o jednu vrstvu navíc (jak se doporučuje u miminek), ale oproti mě o dvě vrstvy méně. Prostě jsem je sledovala a snažila se používat zdravý selský rozum a upravovala svá přesvědčení o nutnosti tepla.

Vzduchové koupele

Už jako miminka jsem děti nechávala na určitý čas zcela nahé, nebo jenom s plínkou. Je to důležité pro to, aby se kůže naučila vyrovnávat s chladem. Čas závisí na teplotě okolí a postupně jsem ho prodlužovala.

Snižování teploty vody na koupání

Jako miminka jsem děti začala koupat v doporučené teplé vodě okolo 37°C a postupně jsem teplotu vody snižovala. To předpokládá, že opravdu používáte teploměr do vody a snižujete např. každý týden o 1 stupeň, později jednou za 2 týdny. Konečná teplota je na vás. Svůj limit si možná ohlásí i dítě. Starší děti se velice rády čvachtají ve vodě – v lavoře nebo vaničce na zahradě, v potůčku, v rybníce. Je zase na nás, jak dlouho jim to budeme tolerovat a umožníme jim tak další způsob otužování.

Chození bez bot a bačkůrek

Doma zásadně nepoužíváme bačkory. To nám trochu kazí školka a škola. Venku nechávám děti chodit bosé, kdy chtějí. Čím byly menší, tím byly ochotnější chodit bosky. Vycházím z předpokladu, že když jsou lidé, kteří chodí venku i v zimě v sandálích, někteří dokonce i bosí, a přežili to a dokonce jsou daleko zdravější, nemůže to být zas tak nebezpečné, jak by někdo mohl namítat.

Oblékání ven a přirozené následky chování

Zde vidím jednu z možností, jak děti naučit nést následky svého chování a učit je odpovědnosti. A je to i skvělý způsob, jak dát dětem moc. Hlavně moje dcera má většinou svoji hlavu a chce si sama určovat, jak moc se obleče. Máme spolu dohodu, že dokud je zdravá, obléká se podle sebe. Jakmile nastydne, určuju jí počet vrstev já.

Nahaté spaní

Obě moje děti přešly postupně ke spaní bez pyžama nebo košile. Já jsem udělala jenom to, že jsem jim to umožnila. Připadá mi to stejně prospěšné jako vzduchové koupele.

Spaní v nevytápěné místnosti

Mám vypozorováno, že jakmile se na podzim začne topit, objeví se u dětí „rýmičky“ a podobné neduhy, a to i přes zvlhčování vzduchu. Máme tedy zavedeno, že v místnosti, kde děti spí se netopí. Když spaly v ložnici s námi, netopilo se v ložnici a ještě se přes noc větralo. Dnes už spí ve svém pokoji, takže se netopí ani tam. Mají tam stálou teplotu 15 °C. V obýváku topíme na 18-19 °C (na podzim více, na jaře méně) a děti mají přes den do obýváku otevřené dveře. Když se jich někdy zeptám, jestli nechtějí přitopit, křičí: „Tak to ani náhodou!“ Jediný komu to vadí jsem opět já – já vyrostla v 25 °C. V noci mají ještě na 4-7 hodin otevřené okno. Dokud ho neotevřu, tak jsou oba zpocení.

Výhoda topení na nižší teploty je i v tom, že začínáme topit na podzim déle a končíme s topením dříve. Letos jsme od 1. jarního dne topili asi pětkrát a od poloviny dubna už máme i celodenně otevřená okna na jižní straně domu.

Co nejčastější pobyt venku

Děti od malička motivuji k co nejčastějšímu pobytu venku. Uvědomuji si, že je to nejen dobrý způsob otužování a tím i posilování imunity, ale vnímám i jiné hodnoty. U syna je toto zajištěno docházkou do lesní školky, kde jsou venku celý den kromě obědového a poobědového času. Doma pak může být dobrou motivací zahrada s herními prvky nebo venkovními hračkami. Dobré je také nechat dětem část zahrady pro jejich domeček nebo jejich vlastní zahrádku k pěstování. Dalším způsobem, jak motivuji děti k venkovnímu pobytu jsou různé výlety, vandry, naše každoroční venkovní rituály. Více o tomto tématu se můžete dočíst v e-booku zdarma 10 proč a 10 jak motivovat děti jít ven.

Toto všechno jsou velice jednoduché věci, které nevyžadují pevnou vůli dítěte měnit své návyky a mnohdy i zlozvyky v pozdějším věku. Děti si ke všemu většinou dojdou samy, když je necháme a nebudeme jim v tom bránit svými strachy, často převzatými společností a nepodloženými důkazy. Přitom je to přirozený způsob, jak děti otužovat už od malička. A tímto způsobem je zaručena postupnost, soustavnost a dlouhodobost – děti si otužování tvoří a hlídají samy. My dospělí hlídáme sami sebe a své neuvážené zákazy a příkazy.