Napsali mi (o mně):
Milá Efko, jsem ráda za spoustu inspirace - za učení venku, za tvé nápady - vždy mě překvapilo, když jsi měla krom skvěle připravených hodin pro děti ještě čas na hry pro rodiče i pedagogy. Díky!Je skvělé, že moji oba kluci tě mohli mít. Myslím, že na tebe budou letošní třeťáci dlouho vzpomínat, protože tak hezky připravené, zábavné hodiny jen tak nezažijí. A ještě s tvým pozorným a respektujícím přístupem.
Milá Evko, děkuju za to, jak dobře učíš. Nejvíc mě s tebou bavily epochy a epochy a ještě jednou epochy (vysvětlení: dvouhodinový blok hlavního předmětu - ČJ, M, nebo ČJS) a taky tělocviky.Díky, žes na mě myslela a vozila mi Ejminku (psa). Rád s tebou ještě něco prožiju.
Evi, jsem vděčná, že Tyldinka mohla prožít 3 roky s tebou. Děkuji za to. Po prvních týdnech nejistoty, pláče a emočních turbulencí bylo krásné pozorovat, jak se zklidňuje a jak se ve škole cítí stále lépe. Tvoje práce s emocemi i venkovním prostorem tomu velmi pomohla. Matylda miluje čas trávený venku, ani po třech letech ve škole nepřišla o duši divoké víly, která může bosá běhat v trávě i v lese kdykoliv ji napadne. Naučila se být stále v kontaktu s přírodou, s okolím i sama se sebou. A také v kontaktu s vlastním učením a poznáváním. Nemá oddělený čas pro učení a pro pohyb venku tak, jak jsem to často pozorovala při své praxi u jiných dětí. Učí se stále, pozoruje, vnímá, všímá si věcí kolem sebe a zajímá se o ně. Prožívá a žije s přírodou. Děkuji, je to neocenitelná dovednost, ze které nepřetržitě těží ona i celá naše rodina.
Evi. Při psaní vysvědčení jsem se začetla do Tvých textů dětem. Tvoje vnímavost a citlivost je výjimečná. Všímám si toho na mnoha místech. Přála bych si Tě jako učitelku pro své děti.
Teda, po každém osobním úvodu pro každé dítě ve vysvědčení jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela dojetím...a to nejsem žádná cíťa! Budeš nám fakt chybět, doufám, že se nám podaří zůstat aspoň trochu v kontaktu a mít tak ve škole tvůj pohled a vhled do různých věcí.
Evča byla třídní učitelkou dcery první tři roky základní školy. I když v té době učila na "klasické" základní škole, s dětmi se snažila trávit co nejvíce času venku. Děti nemusely sedět celý den v lavicích a látku mohly probírat v pohodě venku, na čerstvém vzduchu a v pohybu. Pamatuji si, jak byla dcera nadšená z výuky matematiky pomocí čtvercových dlaždic na chodníku.
Moc se mi líbilo být s Evkou venku, protože je moc hodná a není přísná. Nejradši jsem s ní chodila na výpravy. Když něco povídala, ráda jsem ji poslouchala. Ráda jsem měla i hry, které Evka vymyslela.
Díky Tvému stylu učení a přístupu k dětem a k nám jakožto rodičům, jsme se mohli všichni cítit bezpečně a to bylo pro nás konkrétně to nejvíc. Vája díky Tobě chodila do školy ráda, učení venku nám všem dává smysl a v Tvém podání je přirozené a děti baví. Jsme rádi, že jsme mohli být s Vájou součástí…
Evi, myslím si, že tvůj odchod je pro nás velká ztráta! Jsi pečlivě připravená na každou hodinu a co je taky hodně důležité, snažíš se každého pochopit a vnímat jeho pocity, nálady... Učíš, jak se navzájem k sobě chovat, být k sobě upřímní a zároveň s citlivým přístupem. To je, si myslím, hodně důležité. Hodně víš o přírodě, jak ji neničit, ale i co můžeme najít venku k jídlu, co je pro nás prospěšné atd.
Když jsem s Evou sdílel své obavy z chování mého syna, že to s ním má asi těžké, tak mě překvapila Evina reakce, kdy mi řekla, že je syn zlatíčko v mnoha ohledech. Já ho znám totiž trochu jinak, vím, jak dokáže být vzteklý, že používá sprostá slova, která ani neznám, a jsem z něho často docela vyvedený z míry. Tak bylo úplně úžasné zjištění, že jeho průvodkyně, učitelka, o něm řekne, že je skvělý. Bylo to příjemné překvapení, že takhle dokáže vnímat děti, které vybočují svým nestandartním chováním.
Měli jsme obrovské štěstí, že jsme v roli rodičů poznali Evču jako první učitelku. Naše dcera chodila do školy moc ráda, určitě tomu pomohl i skvěle zorganizovaný adaptační týden hned na začátku první třídy, kdy byla s dětmi stále někde v přírodě. Evča dokázala být tak skvělým průvodcem (i na státní škole), že jsme ani moc nepostřehli, že "dítě" už je školou povinné - že jsme ji nemusili nutit do přípravy na následující den nebo do psaní domácích úkolů - vše si chystala s radostí sama. Potvrzením může být i to, že dokud měla ve škole jako pedagoga jen Evču, neměla potřebu marodit - zůstávat doma. Vždy jsem Evku obdivovala, jakou si dává práci s psaním slovního hodnocení na vysvědčení. Nasadila nám laťku v pedagogice tak vysoko, že časem všechny děti přešly ze státní školy do Montessori. Prostě díky Evče víme, že to jde ve škole i jinak - v pohodě, bez nervů, bez nemocí. Díky moc!
