Proč jsem se rozhodla psát blog

Ráda se učím a ráda učím.

Kromě pedagogické fakulty jsem absolvovala již desítky přednášek, seminářů a kurzů na různá témata od osobnostního rozvoje, výchovy a vzdělávání dětí od nejmenších po druhostupňové děti, přírodní péče o tělo, ekologické praktiky v každodenním životě, přírodní zahrady, mentální i fyzické způsoby samoléčení i pomoci ostatním, zdravý životní styl…

Učím i naživo. V současné době na prvním stupni základní školy. Ale protože jsem introvert, i když mě učení baví a naplňuje, učit na plný úvazek je pro mě nesmírně vyčerpávající. Už mám za sebou pár profesních krizí, kdy jsem uvažovala, co dál. Neměla jsem čas pořádně si připravit hodiny tak, abych s nimi byla spokojená. A protože jsem nechtěla zanedbávat rodinu a svoje děti, na sebe a na péči o domácnost už nezbývalo. Po důkladném rozboru situace jsem dospěla k rozhodnutí, že učit chci. Nějakým způsobem, ale chci. Tak jsem se rozhodla obětovat část svého příjmu a snížit si úvazek. Ten čas a klid „že stíhám“ za to opravdu stojí.

Učit děti je paráda. Myslím si, že se mi většinou daří najít způsob, jak jim informace předat zábavně a smysluplně. Předávat své now-how dospělým pro mě bylo vždy nepředstavitelné, kromě povídání s kamarádkami, které jsou na stejně vlně. A pak se přede mnou otevřela další cesta, jak se můžu o své zkušenosti podělit a ještě svým introvertním způsobem. A tou cestou je BLOG.

Teorie nestačí.

Teorie je krásná věc, ale zjistila jsem, že co se chci opravdu naučit a zapamatovat si, musím začít používat. A to, co jsem použila a funguje mi, chci šířit dál. Já sama, když jsem řešila ekzém u ročního syna, vyhledávala jsem cíleně zkušenosti lidí. Nezajímala mě obecná doporučení, ale jak kdo na co reaguje.

A to je také cílem mého blogu – zprostředkovat přes mé zkušenosti teorii převedenou do praxe.

Mé názory, postoje a vychytávky si můžou přečíst nejen rodiče z „mojí třídy“, ale i další spřízněné duše, které právě tyto informace hledají. Je to  způsob, jak můžu své střelecké (jsem ve znamení střelce) myšlenky smysluplně propojit a stylizovat a pak je teprve poslat dál.

Můj příběh si můžete přečíst zde.