Potravinová stezka

Mami, jedu na potravinovou stezku. Překlad: Mami, jedu na kole někam na maliny, špendlíky, ostružiny, švestky a všechno, co najdu.

Učme naše děti využívat hojnosti v přírodě. To nejlepší, co můžou jíst, je čerstvě utržené z jejich blízkého okolí.

Máme i zahradu s vlastním ovocem. Ale někdy je holt větší dobrodružství si někam zajet. Znám to, také jsme takto s kamarádkou trávívaly čas na kole a objížděly ovocné keře a stromy v okolí.

Na zahradu na Vysočině se výborně hodí nenáročné – maliny, rybízy všeho druhu, ostružiny, hopkins, špendlíky, jahody, kanadské borůvky, hroznové víno (někde dozraje), arónie, moruše, rakytník, mini kiwi, angrešty, brusinky a ovocné stromy. Píšu nenáročné – já vše zasadím, jednou zaleji a pak už jen sklízím, pravidelně nezalévám, nechávám rostliny, ať si natáhnou kořeny k vodě v zemi. Nám se vše na zahradu nevejde, ale každý rok něco přisazuji, i právě proto, aby měly děti v létě co zobat.

Malé děti potřebují ukázat, jak na to, potřebují nás sledovat a učit se od nás – ať už jde o ovoce na zahradě, nebo v okolí bydliště. Starší děti už si poradí samy. Hlavní je, aby věděly, co sníst můžou a co ne.

Také je dobré děti naučit určité opatrnosti. Např. přezrálé špendlíky, švestky, hrušky, … bzučí vosami, někdy i včelami. Tak aby si na nějakou nesáhly, jak se to i mně jednou podařilo.

Zároveň ale učím děti i vedle takového hmyzu žít a respektovat ho. Jen je třeba některé chování vynechat (rychlé pohyby) a jiné zařadit (opatrnost, pozornost). Líbilo se mi, jak syn vysvětloval kamarádovi z ulice, když stáli u našeho bzučícího břečťanu na zdi baráku: „Ještě se mi nestalo, aby mě nějaká naše včela z břečťanu štípla.“