Pod tímto svátkem se schovává více významů, které mají jedno společné – vyjít do světa s tím, co mám v sobě. Je to svátek, který někdo může slavit jako křesťanský, někdo jako pohanský. Stejně jako Ježíšovi učedníci byli prostoupeni duchem svatým a začali učit ze sebe, s jistotou, tak, že jim ostatní rozuměli.
Tak i pampeliška se každý den otvírá slunci, až se jednou otevře naposledy a vypustí do světa desítky semínek, které pokračují vlastním životem. Příroda se probouzí a šíří.
Stejně tak i my ve škole oslavili i to, co jsme za celý rok pobrali a co jsme připravení dále použít a ukázat. Dát světu. Svatba je symbolem nejvyššího odevzdání se druhému. Proto je svatba krále a královny nedílnou součástí naší slavnosti. Vždy je to někdo, koho děti neznají.
Ideální pro tuto slavnost je konec května a začátek června, kdy se příroda ještě stále probouzí. Přesný čas podle křesťanské tradice je 50 dní po Velikonocích.
A jak letnice u nás ve škole probíhají?
Prvně příprava několik týdnů před slavností:
Ráno se scházíme celá škola a společně trénujeme písně s jednoduchým pohybem v kruhu.
Děti ve Vv a Pč plstí z vlny čelenky pro holky, brože pro kluky, květiny na věnec, holubičky z papíru na věnec, věnec pro královnu
Rodiče si rozebírají různé drobné i koordinační úkoly (např. stavění máje, upletení věnce z břečťanu a vrby, jednotlivé pokrmy na hostinu, převoz věcí, kytice pro královnu, baldachýn pro krále, úklid po hostině, …) A skupina rodičů hudebníků a zpěváků se schází po večerech a trénují letniční písně. I některé starší děti už se přidaly do kapely.
V den D se všichni scházíme na školní louce – všichni v bílém oblečení. Přivítáme se, připomeneme si naposled význam letnic a průběh slavnosti a odcházíme na blízkou louku u „Račí zátoky“.
Přicházíme a hudba už hraje, vše už je připraveno, postarali se o to rodiče, kteří můžou být dnes s námi. Utvoříme na louce kruh. Děti ozdobí věnec a muži a starší chlapci postaví májku. Společně zazpíváme a zatancujeme několik písní.
Úkol našich třeťáků je „zaplétání“ májky. Každý má v ruce konec jedné stuhy a za tónů písně „Ja, chodila, chodila“ zaplétají na májce krásný vzor. Ostatní sedí v kruhu na louce a sledují.
Po poslední písni se vydávají dívky hledat královnu, chlapci hledají krále. Hudba stále hraje – část jde s dívkami, část s chlapci.
Když najdou dívky královnu, požádají ji, aby šla s nimi, že pro ni mají krále. Nasadí jí věnec, dají kytici, každá holka vezme jednu stuhu přivázanou na věnec a královnu vedou na louku. Chlapci vedou krále pod baldachýnem.
Na louce utvoříme dva špalíry – chlapci s králem a dívky s královnou. Zpíváme „ozvěnou“ píseň Louka široká. Poslední písní je „Na rytířstvo“, kde jdou do středu a zpět střídavě kluci, pak holky.
Po písni se královna s králem sejdou a jsou oddáni. Po té se naposled prochází kolem nás, než odejdou úplně. My na ně házíme okvětní lístky.
Po svatbě následuje nejoblíbenější hostina. Vše, co rodiče přichystali je rozprostřeno na louce na bílých ubrusech.
Hudba a zpěv provází celou slavnost, dokonce i hostinu. Letos mohly děti zažít tyto hudební nástroje – kytara, basová kytara, housle, různé flétny, akordeon.
Po hostině děti s průvodci odchází zpět do školy a rodiče opět vše poklízí.
Je to nejnáročnější, ale také nejkrásnější slavnost, kterou ve škole máme. A může probíhat i díky pomoci rodičů dětí. Bez nich by to nešlo. A po každé slavnosti k sobě máme všichni zase o kousek blíž.
Tato slavnost probíhá na mnoha waldorfských školách, i v některých vsích v různých obměnách. Vůbec není nutné mít slavnost takových rozměrů. Někde se jenom vesnice sejde ke společné hostině a tanci s hudbou.
V některých školkách a školách jenom zpívají a tancují kolem májky. Slavnost se dá určitě vymyslet i s menším zapojením rodičů a věřím, že někdo už přemýšlíte, jak na to.
Já Vám fandím a věřím, že i u Vás vznikne nová krásná tradice.
Na více fotek od nás ze školy Svobodná škola Chotěboř se můžete podívat zde.
A my Vám přejeme krásné rodinné tradice a slavnosti.