Většina dětí hoří touhou mít nějakého zvířecího kamaráda. Prosí, slibuje vše možné i nemožné a přísahá, že se o něj bude starat. Zvíře v rodině včetně pořízení lze využít i k výchovným účelům a já vám dám pár tipů, jak na to. V článku popisuji situaci s pejskem, ale dá se převést i na jiné mazlíčky. Uvádím i několik dalších mimovýchovných pro a proti.

Další živý tvor v rodině je však velká zodpovědnost a pokud o něj nestojíme my dospělí, není moudré pořizovat ho dětem. Je velice pravděpodobné, že je nadšení opustí, nebo budou mít za pár let jiné priority a potřeby, které budou souviset s jejich vývojem a jsou v pořádku (např. potřeba trávit velkou část dne s kamarády). Pokud pořizujeme zvířátko, s kterým nemáme zkušenosti, určitě si musíme zjistit všechna pro i proti a vše důkladně zvažit. Já už mám nyní čtvrtého psa, takže jsem předem věděla, co to obnáší, co čekat, na co si dát pozor a jaké plemeno si vybrat.

Konkrétní tipy na výchovné působení při pořízení štěněte:

• společná příprava a plánování

• pes jako parťák pro dítě, které si neumí hrát samo

• překonávání strachu u bojácného dítěte

• šance pro nejmladšího sourozence „nebýt“ nejmladší

• pes jako lákadlo ven

• jasné formulování pokynů

• dohoda mezi všemi členy rodiny

• starost o živého tvora

• respektování svobody a potřeb zvířete

• cvičení důslednosti

• posilování zodpovědnosti

 

Čtveřice mimovýchovných pro a proti:

+ Soužití se psem ovlivňuje kladně naše psychické i fyzické zdraví. Kromě toho, že nás pes „nutí“ více chodit na procházky a seznámí nás se spoustou sousedů se psy i bez nich, jeho sliny údajně na naše tělo působí jako probiotika a přítomnost zvířete v domácnosti posiluje imunitu všech členů. Z výzkumů vyplývá, že děti, které jsou od malička se zvířaty trpí méně astmatem a alergiemi v porovnání s dětmi ze „sterilního“ prostředí. Už jen přítomnost zvířete upravuje kardiovaskulární systém – snižuje krevní tlak, tep i dechovou frekvenci. Díky zvířeti můžou někteří staří lidé najít další smysl svého života.

+ Díky psovi zažíváme radost z teď a tady. Zapomínáme na naše každodenní starosti a necháme se zaplavit nadšením našeho mazlíčka, který nás vždy rád vidí. Děti se s pejskem dokáží radovat obzvláště dlouho.

+ Děti i my se toho o psech hodně dozvíme a naučíme se rozumět jejich řeči těla. To dává dítěti nejen více sebevědomí, ale může se mu to hodit při setkání s cizím psem. Máme možnost pozorovat fáze života psa – štěněcí období, hárání, rozmnožování, starost feny o štěňata, stáří i smrt. Toto jsou všechno velké výchovné lekce, které lze s dětmi diskutovat a převádět do člověčího světa.

+ Pejsek může být také výborný stmelovací prvek rodiny.

 

− Hlavně z počátku je štěně náročné finančně i časově. Potřebujeme pořídit spoustu pomůcek, boudu, očkování, kvalitní stravu. Ideální je, když můžete první dny být s pejskem „non stop“. Nám se to podařilo, i když máme venkovního pejska, takže naše Aki vůbec nemusela brečet a tesknit. Nicméně celý první rok je dobré se pejskovi hodně věnovat a co nejméně ho nechávat samotného.

– Zlozvyky pejsků nás dokáží také pěkně potrápit a je dobré s nimi počítat a nejlépe jim předcházet. Hlavně štěnata si potřebují stále s něčím hrát, takže pokud nechceme, aby nám kousaly boty nebo jiné věci, je dobré jim zajistit dostatek jejich hraček. Proti hrabání se mi zase osvědčilo, nechat pejskovi nějaké místo, které je odplevelené. Tam většinou hrabe a jiné záhonky mi nechá na pokoji. Ale to je otázka přírodního zahradničení, což nemusí všem vyhovovat.

– Pak je třeba počítat s pravidelnými povinnostmi ohledně péče o pejska.

– Nevýhodou je situace, kdy chceme odjet pryč a pejska nemůžeme vzít s sebou. Nám se vyřešila jednak tím, že nám několik kamarádů nabídlo, že si pejska rádi na pár dní půjčí, když budeme potřebovat. Posléze se nabídli i moji rodiče, takže tam naše Aki je dokonce každý den, když jsme v práci a po práci si ji vyzvedávám. I některé útulky nabízejí „hlídání“ pejsků, ale pokud je jiná možnost, je to pro pejska určitě lepší. Úplně nejlepší variantou je, od začátku s pejskem hodně zažívat, aby mohl na co nejvíce vícedenních výletů jezdit s námi.

Společná příprava a plánování

Pořídit si psa je velká zodpovědnost a  závazek, což si dospělí většinou dobře uvědomují, ale je dobré toto uvědomění přenést i na děti už při plánování. U nás trvalo plánování rok. Jednak jsme štěně chtěli na prázdniny, abych se mu mohla na začátku věnovat a byli jsme s ním denně, jednak jsme čekali na další rok, kdy budu mít méně pracovních povinností a budeme domů jezdit dříve. Bavili jsme se i o tom, že dcera bude muset některé dny jezdit domů ze školy dřív autobusem a chtěla jsem po ní závazek, že to tak minimálně 1. rok štěněte bude fungovat.

Další, co jsem chtěla před štěnětem vyřešit byly povinnosti dětí doma. Psa jsem byla ochotná pořídit pod podmínkou, že se o sebe začnou více starat a převezmou nějaké domácí práce, abych já měla kapacitu na další „dítě“.

A po tom, co si děti některé práce zkusily, zjistily, že o to se vlastně může postarat každý sám (rovnání bot). Každý si měl vybrat jednu domácí „radost“, oba si akčně vybrali dvě, ale nakonec skončili u jedné, což nám dobře funguje.

Výběr plemena by měl být výhradně v kompetenci rodičů, ale děti lze přizvat např. k výběru jména, nebo to nechat výhradně na nich. Pokud je sourozenců více, budou možná řešit problém, jak se shodnout, ale i na tom povyrostou.

Další prostor pro zapojení dětí se nabízí při výrobě boudy či jiného místa pro nového člena rodiny.

Pes jako parťák pro dítě, které si neumí hrát samo

Tak tohle mi došlo, až když mě na to sama dcera upozornila se slovy: „Mami, bez Aki už by to nešlo, já ji potřebuju, protože neumím být sama.“ Kája mě odmalička ke svým hrám potřebovala. Naproti tomu syn si velice dobře vyhraje sám. A když se mají zabavit spolu, tak to jiskří. Rosťa si chce hrát sám, Kája s ním, takže ho pořád láká, doptává se ho, pošťuchuje ho a asi všichni víme, jak to pak končí.

Nyní má dalšího kamaráda na hry a dokáže se s ním zabavit na dlouhou dobu a Rosťa si může nerušeně hrát. Spokojenost je na obou stranách. Kreativní děti můžeme podnítit, aby pejskovi vyrobily nějakou hračku (uzel na laně, míček na gumě,…)

Překonávání strachu u bojácného dítěte

A nemusí se jednat vyloženě o dítě, které má strach ze všecho, ale sleduji, že někteří lidé se z nějakého důvodu bojí psů, i když s nimi třeba vyrostli. Chápu to, protože já mám stejný respekt z koček a jsou pro mě nečitelné, narozdíl od psů. A také jsem se s nimi setkávala od mala.

Toto je případ našeho syna. Od miminka je se psem, tehdy s vlčákem, kterého stále potkává u táty. A stejně reaguje se strachem na štěně retrívra. Ze začátku před ním i utíkal, zvedal ruce, když k němu běželo. Obecně ho zvířata moc nezajímají, na jeho vkus mají málo koleček, ale je u něj za půl roku vidět určitý posun. Chodí se s Aki čím dál častěji po příchodu domů přivítat, někdy jí dá i žrádlo a vodí ji na procházkách.

Když dáme dětem moc, učíme je zároveň i odpovědnosti za své chování. V tomto případě jde o moc v určitém smyslu o štěněti rozhodovat a starat se o něj. V dítěti to vzdubí i větší zájem, protože se na tom samo podílí a je na to tak trochu hrdé. S tím souvisí i další bod:

Šance pro nejmladšího sourozence „nebýt“ nejmladší

Nejmladší sourozenec bývá hodně dlouho opečováván a stále je považován za toho malého. Toto je šance dát dítěti možnost se z tohoto alespoň částečně vymanit. Dáváme mu zakusit, že teď se o sebe musí postarat sám, protože já se teď musím postarat jinde.

Zároveň můžu dát dítěti  pocit důležitosti – požádat ho o pomoc s pejskem, i kdyby to mělo být jenom podržet ho na vodítku, nebo s ním počkat před obchodem.

Nejmladší sourozenec má výbornou možnost naučit se také o někoho starat a brát na někoho menšího ohledy. A čím více důvěry dítěti poskytneme, tím více ho může zkušenost se psem obohatit.

Pes jako lákadlo ven

Já osobně zastávám názor, že je výhodnější mít „venkovního“ psa. Tedy takového, který obývá pouze okolí domu, nikoliv naší domácnost. Pokud tedy tu možnost máte. Pro mě jsou klíčové tyto důvody:

– Ubyde starost s úklidem po psovi a věčné chlupy všude.

– Je to pro psa zdravější. Příroda má kladné účinky na zdraví člověka, není důvod, proč by to u zvířat mělo být jinak.

– Ubývá starost s venčením psa

– Láká děti ven – a to, aby byli co nejvíce venku, je pro mě jedna z nejdůležitějších priorit.

A pokud nemůžete mít pejska venku, i tak je třeba s ním chodit ven a je možné toho využít pro „vyvenčení“ sebe i dětí.

Pokud chcete vědět více o tom, proč je důležité být co nejvíce venku a jak k tomu vést děti, přečtěte si můj e-book zdarma.

Jasné formulování pokynů

Děti si naživo vyzkouší, že pes umí reagovat na určitá slova (pokyny), ale pokud řeknou něco jiného, štěně tomu nebude rozumět. Syn se musel např. naučit, že když bude pištět, Aki neví, že to vlastně znamená „nesmí“ (skákat a lízat ho). Může nám to pomoci i v komunikaci mezi námi návzájem. Děti často spoléhají na to, že je má máma „přečtené“ a někdy jsou ukřivdění, když jejich řeč těla nepochopí.

Dohoda mezi všemi členy rodiny

Pokud jsou děti už větší, budou pravděpodobně zasahovat i do výchovy psa. Tady je dobré domluvit si i v souvislosti s předchozím bodem jednotné pokyny a ty používat všichni shodně. Ujasnit si, zda budeme říkat „počkej“ nebo „stůj“ (což vymyslely naše děti a štěně to úspěšně naučily), „ke mně“ nebo „pojď sem“, případně co který pokyn bude znamenat (např. „pojď sem“ – má jít směrem ke mně, ale u „ke mně“ se mě musí přímo dotknout).

Tady je také prostor pro děti a můžou se na vymýšlení pokynů podílet, pokud netrváme na svých, třeba i dříve používaných výrazech. Případně dětem můžeme dát na starost někde zjistit, jaké pokyny se používají.

Cvičení důslednosti

Navážu na učení štěněte pokynům a zastavím se na chvíli u důslednosti. Je to dovednost , kterou budou bezesporu děti v dospělosti potřebovat. Mnozí z nás by si možná přáli tuto dovednost ovládat lépe. Být důslední při výchově, důsledně dokončovat věci, důsledně dodržovat svá předsevzetí, … Důslednost je základním předpokladem úspěšné komunikace se psem. A je to základní předpoklad úspěchu i při výchově dětí, což se jednou i našich dětí bude týkat. Přičemž důslednost neznamená přísnost.

Pokud nechci, aby pes chodil do domu, nesmím mu to dovolit ani jednou jako „výjimečně“. To samé platí i v jiných případech – pokud nechci, aby lezl v autě na sedačku, hrabal v záhonech, skákal na mě. Stejně tak, pokud řeknu nějaký pokyn, musím důsledně vyžadovat, aby ho splnil. Nemůžu si to pak rozmyslet, že už to vlastně nepotřebuju, a mávnout nad tím rukou.

Děti postupně sledují následky toho, když jsou nedůsledné. Vidí, že pak je s výchovou daleko více práce a jsou námi k důslednosti vyzýváni, protože to přidělává práci všem. Samozřejmě po nich nemůžeme chtít, aby tuto dovednost měly dokonale zvládnutou, ale pes je pro ně v tomto ohledu velkou školou. A protože je to důslednost dovednost rozvíjí se nácvikem a tady je opravdu co cvičit.

Výchova psa je celkem obsáhlá oblast a je mnoho různých názorů na toto téma. Mně je nejbližší přístup Rudolfa Desenského a vřele doporučuji přečíst si nějakou jeho knihu nebo navštívit jeho web, případně jeho samotného.

Starost o živého tvora

Starost o pejska může být jedna z povinností, která děti bude bavit. Minimálně nějaký čas. Děti jsou tak nuceny na zvíře myslet a pravidelně vykonávat určité činnosti spojené s jejich péčí. Učí se, že zvíře nepočká, má své potřeby a pokud na ně dítě zapomene, má to své následky. Takto se děti mohou částečně připravovat na péči o své dítě.

Tím, že se u nás hodně dlouho řešilo „pořízení“ pejska a probírali jsme, co všechno bude potřeba denně obstarávat, dcera byla srozuměna s tím, co ji čeká za povinnosti a zatím si je plní (4 měsíce). O štěně se opravdu stará nad rámec mého očekávání.

Respektování svobody a potřeb zvířete

Trochu horší je to s respektováním svobody a potřeb zvířete. U dcery se to konkrétně projevuje tak, že např. Akinu „péruje“ na vodítku, místo toho, aby ji nechala se proběhnout, když je možnost. Nebo si ji hodně přivlastňuje. Má např. problém s tím, když si ji chce někdo na den půjčit a štěmě může mít tak zajištěnou zábavu i celodenní venčení. Ale už překonala žárlivost v případě, že si s ní někdo krátkodobě hraje.

Tohle je podle mého názoru hodně důležité s dětmi rozebírat, nechat je o tom přemýšlet, diskutovat různé možnosti a situace a vést je ke změně. Když si to pak někdo donese do budoucího vztahu s partnerem, může to být velmi vážný problém. U dětí je to dobře pozorovatelné i ve vztahu s kamarády a i na problémech, které se objeví tam, se to dá probírat. Na zvířeti to pak může dítě cvičit prakticky: půjčí ho návštěvě, nechá ho někomu pomazlit, atd.

Toto respektování se musí učit hodně dětí. Menší děti berou pejska jako hračku, chtějí ho držet, aby nikam nemohl, zkouší ho tahat za ocas, sahat mu do očí apod. Pokud máme psa a malé dítě, musíme dítě od začátku vést k respektování zvířete. Nelze ho omlouvat, že je ještě malé a nemá z toho rozum. Ani v případě, že pes to toleruje. Nikdy nevíme, jak pes zareaguje na nevhodné zacházení.

Poznání psů a jejich řeči těla

Soužití se psem vede přirozeně k tomu, že víme, co pes potřebuje, jsme schopni odhadnout, jak bude v určitých situacích reagovat a chápeme, více či méně, co nám říká svojí řečí těla. Děti mající zkušenost se svým psím kamarádem daleko lépe odhadnou cizí psy a přečtou, zda je bezpečné se u nich pohybovat, či nikoliv. Je proto dobré děti učit číst řeč těla psa a vysvětlit jim, co který postoj znamená a jak se tedy pes cítí.

Např. když pes vrtí ocasem – chce si hrát, zježí chlupy na hřbetě – něco se mu nelíbí, cení zuby – výhružka, uši dozadu a ocas mezi zadními nohami – bojí se, pokud k němu půjdeme, mohl by i zaútočit.

Je také dobré dětem vysvětlit, že stejné signály u nás lidí, mohou psi vnímat jako jejich řeč –  smějeme se = ceníme zuby, přímý pohled do očí = vyjádření dominance, rychlý pohyb směrem k nim (po předchozí vyjádření dominance a za doprovodu smíchu) může cizí pes vyhodnotit jako útok.

Posilování zodpovědnosti

Čím více si dítě psa přálo a muselo si počkat, nebo pro to něco udělat i předem, tím více se bude cítit za psa zodpovědné a tím lépe se nám bude dařit zodpovědnost za něj delegovat na dítě. Dítě může mít na starost velké i menší úkoly – dává psovi žrádlo a pití, chodí ho venčit, vyčesává ho, hlásí klíšťata, která najde při mazlení. Menším dětem můžeme dát na starost chodit pejska pravidelně pohladit nebo mu hodit hračku.

Důležité je, aby dítě chápalo, že pokud svůj úkol nesplní, pejskovi bude něco chybět a nebude tolik spokojený. Dceři je pak odměnou, když všichni vítáme štěně a ono se hrne k ní protože ho venčí nebo krmí, i když ne vždy. To jsou pro psa priority a člověka, který mu tyto potřeby uspokojuje mívá nejraději, takže je dobré dát dítěti na starost jednu z těchto aktivit.

 

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud pejska chceme i my dospělí, je to velká příležitost pro nás i pro dítě, jak vyrůst a zároveň si i posílit zdraví. Přeji vám hodně radosti s novým kamarádem.