Můj příběh

Mou vášní jsou mé dvě děti, které mě neustále inspirují a učí. S nimi jsem se více přiblížila přírodě, své intuici a přirozenému způsobu života.

Baví mě inspirovat lidi ke změně postojů k výchově i k životu samotnému.

Jmenuji se Eva Pospíchalová. Jsem učitelka 1. stupně ZŠ a hlavně matka dvou dětí – 9ti leté dcery a 5ti letého syna. Těšila jsem se na ně už od střední školy. A měla jsem jasno v tom, jak budou vychovaní. Ukázalo se však, že i děti mohou být našimi učiteli.

Moje studium "máma"

Při studiu pedagogické fakulty jsem měla možnost nasát teorii výchovy, přičemž mě hodně bavily nejmenší děti a jejich citový vývoj. V očekávání dcery jsem se začala zajímat i o praktické věci jako je prenatální komunikace, porod, kojení, přebalovaní, znakování, plavání miminek, přírodní péče o tělo, homeopatie ...... a stále více mě přitahovaly přírodní a přirozené varianty z mnoha dostupných názorů a návodů. A rozhodla jsem se, že dokud to bude v mých silách, chci dát dětem ten nejlepší základ, jaký mohou dostat. Takový, který bude co nejvíce souznít s přírodou.

 

Dnes sklízíme ovoce svého úsilí

Máme dvě zdravé děti školního a předškolního věku bez používání léků a očkování. Nejsou to poslušné děti, jak by si stále většina lidí přála mít, ale jsem předsvědčená o tom, že jsou vychovávány k odpovědnosti a svobodnému myšlení a rozhodování v rámci hranic. Jsou ochotné diskutovat a stát si za svým názorem. A ví, že když něco chtějí, musejí pro to samy něco udělat.

Zatím mají výborný vztah ke knihám, aniž bych je do četby musela nutit. Mladší syn už v pěti letech čte kratší slova psaná i malými písmenky. Dcera, ač byla na mě hodně závislá a nechtěla se beze mne nikam hnout,  ve třetí třídě si najednou nabrala čtyři kroužky a nejradši by trávila čas jen se svými kamarádkami. A má velké plány, jak rozjede podnikání v Anglii. Dokáže si uvařit jednoduché jídlo, obstarává bez problémů nákupy. Své školní povinnosti si od poloviny první třídy hlídá sama.

Ale mohlo to být úplně jinak ...

Byla jsem vychovaná v době, kdy poslušnost byla základem a já s ní nikdy neměla problémy. Byla jsem „hodná holčička“, která se chtěla zavděčit a dělat radost. Nikdy jsem s autoritami neměla problém a myslím si, že jsem patřila spíše mezi oblíbené děti. Ani ve snu by mě nenapadlo o něčem diskutovat s doktorem nebo učitelem.

Ale mělo to jeden velký háček: moje "já" šlo do pozadí a já v podstatě dělala to, co se líbilo okolí. Nešla jsem svou vlastní cestou. A moje intuice krněla. Byla jsem vychovávaná v čistě realistickém světě, kde se žádné alternativy nepřipouštěly. Mám úžasné rodiče, mám je oba moc ráda, ale jsou jiní a vychovávali nás nejlépe, jak mohli, podle svého přesvědčení. Já jsem ale člověk intuitivní a teď už to naštěstí vím.

Změna směru ...

Vše se začalo měnit před narozením dcery Karolínky. Jsem člověk, který si v každé životní situaci zjišťuje mnoho informací, než se konečně rozhodne udělat další krok. A tak jsem v očekávání narazila na pojmy jako přirozený porod, přirozená komunikace, rodinné konstelace a další a otevřel se přede mnou nový úžasný svět, kterému jsem zpočátku moc nerozuměla, ale který mě moc lákal.

Malá Karolínka mi pak navzdory mému odolávání ukázala, že opravdu existují geopatogenní zóny a že jsou lidé a asi většina dětí schopna vidět energie, duchy, anděly nebo jak tomu budeme říkat.

U dcery jsem měla takovou slabou intuitivní obavu před očkováním, ale protože jsem se o toto téma nikdy nezajímala, nechala jsem jí naočkovat s tím, že vše doženeme zdravou stravou. To se poté ukázalo jako nereálné. Prožili jsme hrozné dvě zimy, kdy dva týdny marodila, týden byla zdravá a pořád dokola.

Ukotvení navzdory překážkám

Velký zlom pro mě nastal nastal při narození syna. Už jsem byla rozhodnutá, že chci rodit přirozeně a také jsem byla poprvé schopná si svůj názor před autoritou obhájit. Druhá obrovská zkouška mě čekala při odmítnutí očkování, o kterém jsem už do té doby přečetla co se dalo, a navštívila několik přednášek na toto téma.

Nakonec má syn velmi dobrou imunitu, od dcery málokdy něco chytl. Už od prvních jeho dnů chodila do školky a v té době ještě dost marodila. I dnes, když Rostík marodí, tak daleko kratší dobu než my. Většinou má dva dny 40°C teplotu a je z toho venku.

Další plus beru to, že velice brzo začal mluvit. Ve dvou letech mluvil v souvětích – používal spojky "protože" a "aby". Někteří alternativci s kterými se potkávám to přičítají absenci očkování.

Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí i z toho důvodu, že se synovi v roce objevil ekzém. I bez zatížení organismu očkováním dost náročný. A to byla další škola života pro celou rodinu. A opět ještě více než Karolína mi syn předvedl, že vnímá energie a bohužel je na mě hodně napojený...

Život je nejlepší učitel

Díky tomuto všemu jsem se začala velice intenzivně zabývat alternativními směry, hledala jsem řešení našich problémů a prevenci do budoucna. Jako učitelka i jako rodič se dlouhodobě vzdělávám i v oblasti přirozené výchovy dětí. A protože jsem člověk, který velmi důvěřuje přírodě a přirozeným procesům v nás, ušla jsem v tomto směru kus cesty, kterou bych vám ráda zprostředkovala.